Technologické postupy

Rád bych před popisem mých oblíbených pracovních postupů zdůraznil , že každý výtvarník užívá své osobní někdy až tajné postupy, ke kterým se dopracoval někdy mnohdy trnitou cestou pokusů a omylů.. Kolikrát se i mě vyplatí zariskovat a někdy očekávání předčí výsledek hned po otevření pece. Opak se  bohužel také stává.Začal bych,  co se týká mé práce u výrobků z  keramických materialů. Rád tvořím trojrozměrné plastiky od nástěnných reliefů velikosti A5 až po sochy v nadživotních formátech. Nejpříjemnější zkušenosti mám se šamotovou hmotou, která je stálá, při sušení a  výpalu  nepraská a drží formu. Figurální díla vytvářím z válených plátů k sobě lepených, tvarovaných a  v  zavadlém stavu domodelovávaných. Pouze omezené množství některých zakladů  tvořím z vlastnoručně vyrobených sádrových forem dle vymodelovaného  modelu a  finální podobu jim vdechnu  po zavadnutí hlíny.. Co se týká povrchových úprav, tak preferuji  čistý střep, nebo s menším  použítím oxidů kovů a s lesklými glazurami,  které si míchám sám,  se snažím opravdu "šetřit". Tyto pak nanáším stětcem nebo stříkáním a za sucha houbičkou zatírám. Větší plochy glazuji, barvím, engobuji atd.   ve  stříkacím boxu. Samotný výpal provádím v elektrických pecích při vyšších teplotách, podle materialu a někdy použiji přežah pro lepší manipulaci s mechanicky náchylnějším  střepem. Po výpalu některá díla pro jejich zvýraznění patiny ručně doleštuji a nebo v některých případech venkovních soch na  jejich hrubých částech natírám speciální směsí pro rychlejší zakořenění přírodní patiny (mechy atd.). Dále mám v oblibě tzv. zakuřování,  po kterém vzniká nenapodobitelný obličej dřevem pálených děl.